Zajímavé japonské tradiční bojové styly Shuriken jutsu a Fundo kusari jutsu školy Meifu Shinkage Ryu

Na konci listopadu roku 2011 proběhl ve sportovním centru ČVUT(v hale lukostřelby) v Praze velice zajímavý seminář. Na osobní pozvání pánů Pavla Slavíka a Filipa Bartoše přicestoval do České republiky poprvé japonský mistr školy Meifu Shinkage Ryu Soke Yasuyuki Otsuka. Vedl zde dvoudenní seminář zaměřený na Shuriken jutsu a Fundo kusari jutsu.

Shuriken jutsu a Fundo kusari jutsu

Techniky Shuriken jutsu jsou prioritně zaměřeny na vrhání čepelí. Samotné slovo Shuriken znamená v japonštině „ruka skrývající čepel“ a jutsu je „dovednost nebo umění“ a ačkoli je toto umění obecně nejvíce spojováno s ninjutsu, tak své místo si „vydobylo“ i u nejznámějších japonských válečníků - samurajů. Jako doplňkovou zbraň využívaly Shurikeny i známé samurajské školy japonského šermu kenjutsu, jako například Katori shinto ryu, Yagyu shingan ryu či Tatsumi ryu. Druhů Shurikenů je opravdu nepřeberné množství a pokud si je tedy chceme alespoň základně rozdělit, tak obecně se dělí na tzv. Bo Shurikeny a Hira Shurikeny nebo též Shakeny. Bo Shurikeny jsou tenké kovové jehlovité čepele, které se mohou lišit tvarem i tloušťkou. Mívají do hrotu zbroušený jeden konec, nebo v některých případech i oba současně.

Oproti tomu Hira Shurikeny(Shakeny) jsou tenké kovové plátky s různým počtem hrotů, často ve tvaru hvězdice. To, že se i v současné době můžeme setkat s mnoha rozdílnými druhy Shurikenů naznačuje, že vývoj umění boje s touto zbraní v zemi vycházejícího slunce byl víceméně nejednotný a že svou úlohu sehrála i izolovanost různých oblastí vzniku a používání těchto specifických zbraní. Shurikeny můžeme tedy rozdělit například i podle jednotlivých škol – Katori-Shinto ryu, Negishi ryu, Shirai ryu, Tsugawa ryu, Chishin ryu, Iga ryu, Juji shuriken, Kunai, Mito ryu, Senban shuriken-Togakue ryu… Obvykle se Shurikeny používaly k vrhání na nepřítele k odvrácení jeho pozornosti nebo abychom ho přinutili k úhybnému manévru. Ninjové využívaly mimo jiné Shurikeny i při svém útěku ke zpomalení pronásledovatelů a údajně potíraly hroty některých svých Shurikenů speciálními látkami např.jedy. Shurikeny se samozřejmě používaly i při kontaktním boji. Nacvičovaly se různé techniky bodů a řezů.

Fundo kusari nebo též Manriki kusari je speciální zbraň založená na různé délce řetězu( nejčastěji cca 60 cm) se závažím na obou koncích. Fundo kusari je v překladu z japonštiny - řetěz se závažím a Manriki kusari znamená „řetěz o deseti tisíci silách“. Asi nejvíce proslavil tuto zbraň její údajný autor a velký propagátor mistr Masaki Tarodayu Tošimicu, strážce brány Otemon v Edském hradu. Zpočátku se tedy jednalo spíše o policejní zatýkací prostředek a mistr Masaki založil i školu v zacházení s touto zbraní - Masaki ryu. Vyučovaly se zde například různé techniky úderů, švihů, krytů, škrcení, strhů, poutání, atp.Časem vznikla samozřejmě celá řada dalších škol, jejichž techniky, stejně jako používaná zbraň doznaly určitých změn, týkajících se např. délky řetězu, velikosti a tvaru závaží na jeho koncích a v neposlední řadě i způsobu, jak bylo se zbraní zacházeno.

Meifu Shinkage ryu

Školu Meifu Shinkage ryu zaměřující se na Shuriken jutsu a Fundo kusari jutsu založil pan Chikatoshi Someya, který studoval téměř celý život školu Katori Shinto ryu. Someya sensei byl nejen neúnavným cvičencem, ale i badatelem v oblasti Shuriken jutsu. Studoval i mnoho dalších stylů, různé typy shurikenů a seznamoval se s jejich použitím. Pečlivě zkoumal letové vlastnosti Shurikenů různých délek a tvarů a snažil se zjistit co funguje nejlépe. V roce 1999 Someya sensei zemřel a hlavním představitelem školy se stal pan Otsuka Yasuyuki, který pod jeho vedením cvičil od roku 1985. V současné době má tato škola centrum v prefektuře Chiba ve městě Ichikawa. Otsuka sensei začal vyučovat i za hranicemi Japonska – pořádá semináře na americkém kontinentě a v Evropě(Finsko, Německo, Španělsko). Nyní přibila i Česká republika.

Obsahem semináře který se konal v ČR byl základní průřez technikami jak Shuriken jutsu tak i Fundo kusari jutsu. Po úvodním nástupu a pozdravu nás Otsuka sensei seznámil s bezpečnostními pravidly během tréninku a rovnou přešel k proceduře Reiho a Zanshin v základní technice Shomen uchi. Po důkladném procvičení Shomen uchi(základní hod) jsme se dostali i k technice Gyaku uchi(reversní hod), Dosoku uchi(hod s pohybem), Shitate uchi(spodní hod), Za uchi(hod v sedě seiza) a Ne uchi(hod v leže). Mistr mimo jiné předvedl a vysvětlil i techniky Shoukenjutsu – použití Shurikenu na kontaktní vzdálenost. Shuriken se ovládal buď v normálním držení – Junte mochi nebo v reverzním držení Sakate mochi. Většina těchto technik byla vedená na obličej či krk. Byly to techniky Metsubushi, Kesa giri, Yokomen, Kiri age, Kiri sage a Kousa giri.

Dále jsme kombinovaly všechny naučené techniky hodu a to i z různých vzdáleností. V rámci zacházení s Fundo kusari jsme byly nejdříve seznámeni s historií těchto řetězových zbraní a zvláštnostmi modelu Fundo kusari v Meifu Shinkage ryu, kdy je na jednom konci řetězu závaží a na druhém konci očko k provlečení na prst. Začínali jsme s postoji Shinzentai a Fuko, pokračovali jsme technikami Osame, Hikitori, Yokomen uchi, Metsubushi, Yokoichi monji , Kesa uchi a Hachinoji uchi. Otsuka sensei nám posléze vysvětlil a předvedl několik forem – kata s Fundo kusari, které jsme dále trénovali. Velice zajímavé byly také ukázky Kakušibuki tzv. zákeřných zbraní a jejich použití. Šlo o zbraně Shoken a Kakute. Na závěr druhého dne semináře předvedl Otsuka sensei různé druhy Bo shurikenů a to podle typologie té které školy. Vysvětlil a předvedl i různé způsoby odlišnosti ve vrhání těchto zbraní. Následně jsme si mohli vše pod jeho vedením vyzkoušet.

Otsuka sensei celý seminář neúnavně opravoval studenty a nebo odpovídal na jejich dotazy. Díky Jakubovi Zemanovi byl vynikající překlad z japonštiny, takže nebyl problém ptát se téměř na cokoli z této oblasti. Pro mě osobně bylo setkání s mistrem Otsukou opravdovým zážitkem. Obrovským dojmem na mne zapůsobily nejen jeho dovednosti, ale i styl výuky a předávání znalostí.

Text:Martin Hradecký
Foto:Pavel Slavík a Martin Hradecký